Všichni Autoři a témata

Jan Skácel (45)

Jan Skácel byl moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK . V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře. Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška. Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených. Chyba broskví : Stopadesátý sonet o jaru: Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89....

Christian Jacq (51)

Christian Jacq je francouzský egyptolog a spisovatel. Narodil se 6. srpna 1947 v Paříži. Ve třinácti letech se mu dostala do ruky kniha Historie staroegyptských civilizací od Jacques Piernne a tato kniha ho přiměla se o starověký Egypt zajímat více do hloubky. Ve stejné době také napsal svoji první novelu. V roce 1965, kdy mu bylo 18 let, mu vyšla již osmá kniha. Postupně vystudoval egyptologii na univerzitě v Sorbonně, kde získal i doktorát. Ve svém bádání a díle se zaměřuje především na období vlády Ramesse II., ale věnuje se také dalším dějinách Egypta. Kromě toho se stal zakladatelem Ramessova institutu, který se zabývá dokumentací Egypta, především se zaměřením na archeologické práce a památky. Za dílo Egypt velkých faraonů obdržel cenu Francouzské akademie.

Zdeněk Adla (34)

Zdeněk Adla, vlastním jménem Zdeněk Dlouhý , byl český spisovatel, novinář, knižní grafik a ilustrátor. Zdeněk Adla se narodil v roce 1910 a pocházel z rodiny košíkáře. Měšťanskou školu navštěvoval v Kostelci nad Labem. Od roku 1925 se v Praze učil písmomalířem. O tři roky později začal studovat na střední Státní grafické školue v Praze, jež ale nedokončil, aby se mohl věnovat politice a novinářství. Od roku 1929 pracoval jako organizační tajemník sekretariátu Komunistického svazu mládeže pro Pražský kraj, od roku 1931 do rozpuštění svazu zastával funkci v agitpropu, tj. byl agitačním pracovníkem propagace. Ve 30. letech pracoval jako grafik pro KSČ, navrhoval plakáty, obálky brožur a ilustrace knih K. Boreckého. Vlastním nákladem vydával básnické sbírky mladých komunistů . Roku 1934 nastoupil jako reklamní grafik do obchodního domu Teta. Hned počátkem druhé světové války roku 1939 byl zatčen a do roku 1945 vězněn v Dachau a Buchenwaldu. I zde vedl skupinu mladých komunistů Bohema. Po osvobození se věnoval mnohostranné novinářské práci. Pracoval v sekretariátu ÚV KSČ a založil časopis Hlas osvobozených. Od června 1945 byl redaktorem a po roce 1948 až do roku 1951 i šéfredaktorem časopisu Svět sovětů. Roku 1949 se oženil se spisovatelkou Věrou Adlovou rozenou Studenou. V letech 1952–1955 působil jako dopisovatel ČTK v Moskvě. Po návratu se nejprve stal zástupcem šéfredaktora časopisu Květy a přispíval do mnoha dalších periodik . Mezi lety 1962 a 1970 zastával místo šéfredaktora časopisu Mateřídouška. Roku 1967 založil časopis Sluníčko, který poté ještě dva roky redigoval. V letech 1961–1962 a od roku 1971 až do své smrti se věnoval literatuře pro děti a mládež jako spisovatel z povolání. Roku 1963 se svou ženou Věrou Adlovou a B. Foltýnem uspořádal učebnici Čítanka pro 5. ročník ...

Marta Kubišová (16)

Marta Kubišová je známý český zpěvák, který se stal symbolem odporu proti komunistickému režimu v bývalém Československu. Narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích a první popularitu si získala v 60. letech 20. století svým výrazným hlasem a emotivním vystupováním. Kubišová byla členkou tria Golden Kids, které tvořili také Helena Vondráčková a Václav Neckář. Její kariéra byla náhle přerušena v roce 1970, kdy jí komunistická vláda zakázala vystupovat kvůli jejímu zapojení do Pražského jara a spojení s disidentským hnutím.

Klára Smolíková (40)

Klára Smolíková je česká spisovatelka, scenáristka komiksových příběhů, publicistka a velmi činorodá lektorka. Narodila se v Praze, kde vystudovala estetiku a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již od studií ji zajímá popularizace, věnuje se environmentální, multikulturní, estetické a mediální výchově, angažuje se v muzejní pedagogice. Největší výčet jejích knih představují učebnice a metodické materiály. V současné době se plně věnuje psaní knih pro děti a mládež.  Pro děti začala psát nejprve do dětských rubrik novin. Mnoho let přispívala do časopisů Pastelka, Sluníčko, Mateřídouška a Čtyřlístek, kde publikovala desítky pohádek, jazykových hádanek a komiksů. Od roku 2004 píše knížky pro děti. Spolupracovala na scénářích několika webových portálů zaměřených zejména na zábavné vzdělávání. Je spoluautorkou večerníčkového seriálu Vynálezce Alva . Od listopadu 2015 do února 2018 připravila osm čísel komiksové revue Bublifuk, do které přispěli původními seriály přední čeští komiksoví tvůrci .  Patnáct let prožila v Táboře, kde deset let učila na střední škole knihkupce a knihovníky od roku 2000 do roku 2010. Poté pracovala ve zdejším Husitském muzeu, pro které připravila dětskou linku nové expozice a realizovala řadu lektorských programů, jež se staly podkladem pro úspěšnou dětskou komiksovou knihu Husité. V roce 2013 spolupracovala na třebíčské expozici Cesty časem, část zaměřenou na řemesla přepracovala do další nápadité knihy Řemesla. Na pražské Pedagogické fakultě vedla od roku 2006 do roku 2014 seminář věnovaný médiím. Krátce působila v Národním muzeu na pozici vedoucí oddělení vzdělávání a kulturních aktivit . Nyní spolupracuje na lektorských programech pro muzea jako externista. Zpočátku její knihy ilustroval Honza Smolík, se kterým má děti Tobiáše a Joriku. Jejím druhým manželem je Jiří Walker Procházka, kultovní autor české sci-fi a fantasy. Společně píší detektivní...

Karel Štorkán (50)

Karel Štorkán byl český spisovatel a scenárista, napsal také řadu odborných prací z oboru žurnalistiky. Tematicky čerpal ze života mládeže, sportovců a z oblasti kriminalistiky, spolupracoval s Československou a Českou televizí a filmem. Za války se Štorkán vyučil soustružníkem a přihlásil se do státní průmyslové školy v Praze. Po studiích žurnalistiky na Vysoké škole politické a sociální působil od 1952 na katedře žurnalistiky Filologické fakulty Univerzity Karlovy, od 1960 na fakultě žurnalistiky UK. Zde se prací Počátky českého dělnického tisku r. 1965 habilitoval a r. 1969 dosáhl titulu kandidát věd. 1970–1976 byl na této fakultě proděkanem, od 1976 vedl katedru periodického tisku. V 50. letech začal psát prózy, v nichž chtěl popularizovat slavné osobnosti našeho sportu . V kriminálních povídkách se snažil informovat veřejnost o aktuální problematice trestných činů. V 70. letech se jeho zájem posouvá k mládeži, jejímu citovému tápání, hledání místa v životě, o jejích zkreslených představách o světě a o životě. Zobrazuje přitom lidi z různých sociálních skupin od středoškoláků , přes vojáky a sportovce až po učně . Tyto knihy jsou většinou napsány v první osobě ve snaze vžít se co nejvíce do pocitu svého hrdiny. Od této tematiky se liší novela Milion, snažící se zachytit události, které za 1. republiky vedly ke zřícení budovy v Praze Na poříčí. Na námět původní rozhlasové hry Střílej oběma rukama, posléze uvedené i v Národním divadle a v televizi, vznikl dramatický román z doby kolektivizace vesnice Rozhodnutí. Ke konci života se Štorkán věnoval i historickým látkám. Karel Štorkán publikoval v řadě novin a časopisů . Řada próz byla podkladem filmových scénářů, Karel Štorkán je i autorem televizních seriálů. Zemřel záhy poté, co dopsal svoji poslední nove...

Josef Augusta (33)

Prof. RNDr. Josef Augusta byl významný český paleontolog a také autor populárně vědeckých knih pro mládež i pro dospělé. Josef Augusta se narodil v jihomoravském městě Boskovice roku 1903 v rodině berního úředníka. Po absolvování klasického gymnázia v rodném městě vystudoval v letech 1921 až 1925 přírodní vědy na Masarykově univerzitě v Brně , na které setrval až do roku 1931 v roli asistenta geologického ústavu. Od roku 1933 působil na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl nejprve docentem, od roku 1939 profesorem a v letech 1957-1959 děkanem. Ve své vědecké práci se Josef Augusta zprvu zabýval permskou flórou a studiem prvohorních krytolebců a ryb. Brzy se však stal významným popularizátorem zejména v oblasti paleontologie, ale i stratigrafie a geologie. Mezinárodního věhlasu dosáhl zejména rekonstrukcemi pravěké flóry a fauny ve spolupráci s akademickým malířem Zdeňkem Burianem. Své vědecké dílo publikoval v četných našich i zahraničních odborných časopisech. Josef Augusta je autorem sto dvaceti vědeckých publikací a řady populárně naučných knih pro mládež i pro dospělé. Podílel se také jako vědecký poradce na slavném filmu režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku z roku 1955

Jaroslav Němeček (483)

Jaroslav Němeček je český ilustrátor, autor komiksu Čtyřlístek. Kromě toho má na svém kontě i jiné komiksy . Dříve také pracoval pro dětský časopis Mateřídouška. V roce 1969 společně se svou manželkou Lucií na jejich chalupě u Doks na Českolipsku vytvořil kreslený komiksový seriál, v němž hlavní roli měly postavičky kocoura Myšpulína, prasátka Bobíka, zajíčka Pindi a psí slečny Fifinky. První příběh a sešit měl název Vynálezy profesora Myšpulína. Náklad 30 000 kusů byl rozebrán, a tak pokračovali dalšími díly. Od sedmého dílu příběhy začala psát Ljuba Štíplová a náklady některých čísel byly až 220 000 kusů. Po roce 1990 příběhy psali i další spolupracovníci. V roce 2015 byl vydán 600. díl Čtyřlístku. Začátkem roku 2019 Čtyřlístek slaví 50 let. Se svými spolupracovníky a činovníky města Doksy otevřel v prosinci 2011 v podkroví městské knihovny v Doksech Muzeum Čtyřlístek. Poté byla vybudována kolem Máchova jezera naučná stezka.

Jan Vladislav (123)

Jan Vladislav, vlastním jménem Ladislav Bambásek, byl český básník a překladatel. Narodil se v Hlohovci na Slovensku v české rodině poštovního úředníka, bývalého legionáře. Roku 1939 odešel s rodinou do Čech a o tři roky později složil maturitu na gymnáziu v Poličce. Jako maturant pomáhal v místní knihovně a nacházel zálibu v cizojazyčných svazcích. První knihou v originále, kterou přečetl celou, bylo Goethovo Utrpení mladého Werthera. Pak pokračoval s překlady Petrarkových sonetů, to vše ve věku 17 let. Po válce studoval komparatistiku na Karlově univerzitě v Praze, byl žákem Václava Černého; dva semestry také v Grenoblu srovnávací dějiny literatury. V roce 1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů a  roku 1969 mohl konečně ukončit studia na FF UK doktorátem z filosofie. Za normalizace byl znovu zbaven možnosti publikovat. Založil samizdatovou edici Kvart, kde vyšlo přes 120 titulů, mezi nimi i několika svazků jeho vlastních básní, esejí a kritik. V prosinci 1976 byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Inscenaci jeho pohádkové hry Popella uvedlo v roce 1975 VČLD DRAK z Hradce králové, v únoru 1977 ji hrálo v Praze, v Divadle S+H. Vzápětí byla inscenace textu „Chartisty“ zakázána východočeským KNV. V září 1976 se jako „guru“ a první čestný člen podílel na „rozjezdu“ ineditního spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Od května 1976 do prosince 1988 SIE vydávala v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. J. V. zde přednesl a „publikoval“ svůj esej Tři skici k jednomu obrazu. V roce 1981 byl šikanou režimu donucen k exilu do Francie, kde žil v Sèvres u Paříže a vedl na Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou. Po Listopadu začal z Paříže uveřejňovat pra...

C. S Lewis (47)

Clive Staples Lewis , přezdívkou Jack, byl spisovatel, jeden z nejúspěšnějších autorů moderní britské historie. Je známý díky svému dílu z oblastí středověké literatury, křesťanské apologetiky, literární kritiky a beletrie. Jeho v současnosti nejznámějším dílem je série knih Letopisy Narnie. Byl blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena, autora Pána prstenů. Oba autoři byli vůdčími postavami mezi profesory anglického jazyka na univerzitě v Oxfordu a neformální oxfordské literární skupiny zvané Inklings. Podle svých memoárů Zaskočen radostí byl Lewis po svém narození pokřtěn v irské anglikánské církvi, ale v době svého dospívání od víry odpadl. Pod vlivem Tolkiena a dalších přátel se ve věku kolem 30 let znovu obrátil ke křesťanství a stal se laikem anglikánské církve. Obrácení významně ovlivnilo jeho dílo a jeho rozhlasový pořad o křesťanství vysílaný za války vyvolal vlnu nadšení. V pozdějším období života se oženil s americkou spisovatelkou Joy Greshamovou, která o čtyři roky později ve věku 45 let zemřela na rakovinu kosti. Lewisova díla byla přeložena do více než 30 jazyků včetně češtiny a každý rok se jich prodalo více než milion výtisků. Knih ze série Letopisy Narnie se dosud prodalo více než 100 milionů výtisků. Některá Lewisova díla byla zpracována jako divadelní nebo filmové adaptace, z nichž nejvýznamnější je filmové zpracování Lva, čarodějnice a skříně z produkce The Walt Disney Company, které bylo uvedeno v roce 2005. Z jeho křesťanských děl dosáhly velkého úspěchu a celosvětové popularity např. Rady zkušeného ďábla, které byly přeloženy do desítek jazyků a v současnosti se pracuje na jejich převedení na filmové plátno, či kniha K jádru křesťanství. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších křesťanských laických apologetů 20. století.) Pozn.: Jednou se J. R. R. Tolkien vsadil s C. S. Lewisem, kdo napíše dřív nějakou vícedílnou fantasy. C. S. Lewis vyhrál, a tak na světlo světa přišly Letopisy Narnie a Pán Prstenů. * Knih...

Anna Sedlmayerová (40)

Anna Sedlmayerová byla česká spisovatelka. Narodila se jako Anna Jungwirthová v rodině lesního ve schwarzenberských lesích Vojěcha Jungwirtha a jeho manželky Boženy , rozené Baltové. Budoucí spisovatelka vyrůstala nejprve v myslivně rodném Vraníně, odkud chodila do školy do Štěpánovic. V roce 1921 se rodina přestěhovala na samotu Holickovna Do školy a poté do gymnázia chodila v Třeboni, kde v roce 1930 maturovala. V roce 1932 se provdala a žila v Praze–Hostivaři, do Prahy se její rodiče přestěhovali v roce 1938. V roce 1946 se s manželem přestěhovala do Ústí nad Labem. Zde se stala úspěšnou spisovatelkou. Pro nesouhlas se vpádem cizích vojsk do Československa v roce 1968 byla v roce 1970 vyloučena z KSČ a nemohla publikovat. Od roku 1991 žila v jihočeském Tourově, kde zemřela. Je pohřbena na starém hřbitově v Třeboni. Od sňatku v roce 1932 žila v Hostivaři, manžel Karel byl úředník. Odsud se v roce 1946 přestěhovala do Ústí nad Labem. Po roce 1945 publikovala v denících a časopisech Práce, Květy, Tvorba, Besedy venkovské ženy, Rudé právo, Vlasta, Literární noviny, Zemědělské noviny, Jihočeská pravda . Romány Anny Sedlmayerové sloužily jako náměty rozhlasových her rozhlasového studia Ústí nad Labem , Každé jaro pampelišky , Neznámá z Labe podle románu Pomozte mi, Terezo! , Vražda bez paragrafů , Zelené pastely Román Dům na zeleném svahu zdramatizoval Vojtěch Cach a v roce 1947 hru uvedlo divadlo v Teplicích; následně byla uvedena i v Praze....

Zdeněk Wirth (78)

Narozen 11. 8. 1878 v Libčanech u Hradce Králové, zemřel 25. 2. 1961 v Praze. Historik umění, zaměření na památkovou péči.

Rabíndranáth Thákur (47)

Rabíndranáth Thákur, bengálsky রবীন্দ্রনাথ ঠাকুর , v anglickém přepisu Rabindranath Tagore byl bengálský básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, pedagog a filosof, propagátor nezávislosti Indie a indického kulturního dědictví, hlasatel sbližování Východu a Západu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913. Rabíndranáth Thákur se narodil roku 1861 v sídle svých rodičů zvaném Jorasanko v bengálské části Kalkaty jako nejmladší ze čtrnácti dětí. Pocházel z bohaté a prominentní rodiny. Jeho dědeček byl velice bohatý muž, který financoval mnohé veřejné projekty , jeho otec byl náboženský reformátor a učenec. Matka mu zemřela, když byl velmi mladý. Jako dítě žil v literárním, hudebním a divadelním prostředí. Jeho nejstarší bratr byl respektovaný filozof a básník, další bratr talentovaný hudebník a dramatik a jedna z jeho sester byla uznávanou spisovatelkou. Sám Thákur začal psát první básně ve věku osmi let. Prvního vzdělání se Thákurovi dostalo od domácích vychovatelů. Později navštěvoval několik indických škol . V mladí se příliš nestýkal se svým otcem, který byl neustále někde na cestách. Roku 1873 však s ním otec podnikl dlouhou několikaměsíční cestu po Indii, při které ho rovněž vzdělával v angličtině, sanskrtu, astronomii a historii. Začátkem října roku 1878 pak Thákur odjel do Anglie studovat práva. Nejprve se zapsal na střední školu v Brightonu a později studoval na univerzitě v Londýně. V roce 1880 však studium ukončil, vrátil se do vlasti a začal pracovat na své básnické sbírce Večerní zpěvy, jejichž zasněná nespokojenost připomíná díla anglického básníka Shelleyho, na svém prvním románu Tržiště mladé královny i na dramatu Génius Válmíkiho. Roku 1883 se oženil s desetiletou Mrinalini Devi Raichaudhuri, se kterou měl dva syny a tři dcery. V letech 1890 až 1901 žil Tháku...

Pavel Kosatík (43)

Pavel Kosatík je český novinář, scenárista a spisovatel. V roce 1984 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat v agentuře DILIA jako právník specializovaný na autorské právo, po dvou letech přešel do nakladatelství Československý spisovatel . Pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakcích – Mladá fronta DNES , Reflex , Hospodářské noviny, Ikarie – 1990. Od roku 1996 je na „volné noze“. Začal jako spisovatel sci-fi, dnes je znám jako spisovatel literatury faktu, literární historik. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt . Spolupracuje s Českým rozhlasem, je jedním z pravidelných hostů pořadu Jak to vidí... Založil nakladatelství Kdo je kdo. Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat a Klubu techniků , které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Je od roku 2011 počtvrté ženatý a má čtyři děti. Za knihu Jan Masaryk: Pravdivý příběh získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta za rok 1999. Za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond za původní literaturu za rok 2000 a od Nadace Charty 77 Cenu Toma Stopparda za rok 2001. Tuto knihu také ocenili čtenáři ve vánoční anketě Lidových novin jako nejzajímavější knihu literatury faktu v roce 2000. Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. V roce 2010 se jeho soubor 16 esejů s názvem České snění umístil na 4. místě v anketě Kniha roku Lidových novin. Jeho kniha České snění byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 . Šéfredaktor časopisu Národní 3, který vydávalo SSČ AV, v. v. i.

Pavel Augusta (48)

Pavel Augusta je český geolog, geofyzik a publicista. Vedle prací ze svého oboru napsal také populárně naučné knihy pro děti a mládež. V letech 1995 až 2005 byl členem Rady České tiskové kanceláře, mezi roky 2002 a 2004 radě také předsedal. Je autorem publikací: Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Augusta

Olga Krumlovská (49)

PhDr. Olga Krumlovská je česká spisovatelka a astroložka. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze.

Miloš Kratochvíl (47)

Miloš Kratochvíl je sportovní redaktor, spisovatel, televizní scenárista. Absolvoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie a pokračoval na Karlově univerzitě studiem žurnalistiky, které však nedokončil. V letech 1970–1980 byl sportovním redaktorem v časopisu Stadion, pak se stal spisovatelem „na volné noze“. Napsal řadu povídek do různých antologií, jiné z žánru sci-fi uveřejnil v povídkové knize Pavilón J. Byl velmi činným scénáristou pro Československou televizi, kde uplatnil desítky scénářů. Je autorem řady písničkových textů, básniček, fejetonů i pohádek. Psal do dětských časopisů Mateřídouška a Sluníčko.

L. M Pařízek (40)

Ladislav Mikeš Pařízek, pseudonym L.M.Pařízek byl český cestovatel, dobrodruh a spisovatel. Cenné jsou jeho cestopisy z Afriky, kde jako první na světě 21. května 1959 objevil a popsal s kameramanem Lubomírem Mikulou prameny řeky Niger. Vyučil se obchodním příručím. Od roku 1924 byl v zahraničí, zprvu ve Francii, pak v Africe, byl i v cizinecké legii. V roce 1930 se vrátil do vlasti, absolvoval vojenskou službu a znovu se vrátil do Afriky. Po Africe absolvoval mnoho cest a také o nich hodně psal. Řadu článků mu vydaly francouzské časopisy Le Matin a Le Miroir du Monde. Vracel se opakovaně do Čech, kde si přivydělával jako noční hlídač, řidič nákladních aut, železniční dělník. Po roce 1945 se stal redaktorem a od roku 1954 se živil pouze psaním knih. Cestu za nalezením pramenů afrického veletoku Niger podnikl roku 1959. Jeho knihy psané po roce 1950 byly poplatné své době a jeho členství v KSČ. Velmi cennými dodnes jsou podrobná líčení prostředí Afriky , převyprávění domorodých pohádek a bájí. Většina knih je opatřena mnoha fotografiemi.

Karel Šiktanc (49)

Karel Šiktanc je český básník, textař a scenárista. Působil také jako novinář a překladatel. Vystudoval učitelský ústav. Následné studium Vysoké školy pedagogické nedokončil, jelikož dal přednost žurnalistické praxi. Novinářskou práci začal v Mladé frontě. V jeho tvorbě se silně projevil zážitek z vyhlazení Lidic - sousední vesnice, kde měl mnoho kamarádů. Jeho počátky byly velmi ovlivněny komunistickou ideologií. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1960. Působil v časopise Květen, spoluredigoval Almanach Květen a Hlubší než smrt. V letech 1961–1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. Za normalizace upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání. Publikoval v samizdatu a v cizině, vystřídal několik zaměstnání . V roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta a v roce 2000 cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat získal Státní cenu za literaturu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004. V roce 2010 jej prezident vyznamenal medailí Za zásluhy. Básnickou tvorbu Karla Šiktance souborně vydalo nakladatelství Karolinum v letech 2001–2004: Překlady ruské poezie: J. A. Jevtušenka, B. L. Pasternaka, B. Sluckého

Jiří Poborák (50)

Jiří Poborák je od roku 1992 spisovatel komiksu Čtyřlístek a v letech 2010 až 2011 byl šéfredaktorem stejnojmenného časopisu. Do Čtyřlístku dále psal příběhy chlapce Alfína a opičáka z cirkusu Žužu. Zatím napsal 61 příběhů Čtyřlístku v základní řadě, 7 ze speciálů, 1 ve zvláštním čísle a 19 příběhů v komiksových knihách, tedy celkem 88 příběhů.

Ilona Borská (39)

Ilona Borská, roz. Bondyová, prov. Štuková byla česká spisovatelka a novinářka. Narodila se 9. listopadu 1928 v Praze, v rodině obchodního příručího Karla Bondyho . Její matka – Milada Borská vyrostla v komplikovaných rodinných podmínkách v krajně sebestřednou osobnost. Dětství a mládí Ilony Borské tak do značné míry předurčoval věčný konflikt mezi potřebou lásky k matce a nemožností ji realizovat. Svá studia na dívčím gymnáziu ve Slezské ulici musela za protektorátu jako dítě ze smíšeného manželství ve čtrnácti letech přerušit. Ještě rok se jí dařilo pokračovat na soukromé Hlaváčově obchodní škole, ale tím byly možnosti vyčerpány a školu mohla dokončit až po válce. Maturovala v roce 1947. Vzápětí nastoupila jako písařka v tiskárně Svoboda a na vysokou školu. Uveřejňovala první verše a po pár letech byla přizvána k externí spolupráci s Československým rozhlasem. Zde roku 1951 získala stálé místo v literární redakci. Ještě téhož roku jela na setkání mladých autorů na zámek Dobříš, kde se seznámila s básníkem Ivem Štukou. Vzali se v říjnu 1952 a měli spolu celkem tři děti. V rozhlase pracovala jako redaktorka deset let, až do roku 1961. Odtud odešla, v atmosféře uvolňujících se poměrů ve společnosti, učit sociologii na Stavební fakultě ČVUT. Vydala své první knížky, dvě sbírky veršů a spolu s Ivem Štukou knížky pro děti. Sbírala materiály pro životopisnou knihu o Vlastě Kálalové. Po roce 1969 se poměry přitvrdily a ona z fakulty odešla. Její manžel Ivo Štuka byl v době normalizace vyhozen z místa redaktora a tak starost o zabezpečení rodiny přešla z větší části na ni. V dalších letech pak pracovala v nakladatelství Albatros, v časopise Svět Práce, a stále víc se věnovala samostatné spisovatelské a novinářské práci. Proslavily ji především knihy pro mládež a životopis...

Guillaume Apollinaire (38)

Guillaume Apollinaire byl francouzský básník, dramatik a anarchista polského původu. Jeho matka, rozená Angelica Kostrowicka, byla polská šlechtična, narozená blízko Nowogródek . Jeho otec je neznámý, ale podle dohadů to mohl být Francesco Flugi d’Aspermont, švýcarsko-italský aristokrat, který z Apollinairova života záhy zmizel. Dětství strávil v Monaku, později žil v Paříži. Roku 1911 byl po nějakou dobu uvězněn ve věznici La Santé pro podezření z krádeže fénických sošek, v době aféry týkající se krádeže Mony Lisy. Do této krádeže měl být původně zapleten i Pablo Picasso, který byl jeho přítelem. Bojoval v první světové válce, u dělostřelectva jako seržant a u pěchoty jako podporučík, kde byl raněn a trepanován pod chloroformem. Po rekonvalescenci působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem, a byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1918 se oženil. Zemřel 9. listopadu 1918 v Paříži během pandemie na následky viru tzv. španělské chřipky. Byl pochován na pařížském hřbitově Père Lachaise. Je zakladatelem několika časopisů . Byl jeden z nejpopulárnějších členů Montparnasské umělecké komunity v Paříži. Jeho přáteli a spolupracovníky byli Pablo Picasso, Max Jacob, André Salmon, Marie Laurencin, André Breton, André Derain, Blaise Cendrars, Pierre Reverdy, Jean Cocteau, Erik Satie, Ossip Zadkine, Marc Chagall, Marcel Duchamp, Giorgio de Chirico, který ho portrétoval, a další. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní malířství – především kubismus. Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vyc...

Vojtěch Martínek (55)

Vojtěch Martínek byl český spisovatel, literární kritik a publicista. Po absolvování Matičního gymnázia v Ostravě , vystudoval češtinu a němčinu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Poté rok pobýval na univerzitě v Bonnu a od roku 1914 nastoupil jako středoškolský pedagog na Matiční gymnázium v Ostravě, kde působil až do roku 1947 . S Ostravskem byl spjat nejen rodově a pracovně, ale i literárně. Byl dramaturgem ostravského divadla a jednatel a předseda Moravského kola spisovatelů. Jeho literární tvorba je velmi rozsáhlá, přesto lze říci, že byl ruralistou, navazoval na kritický realismus. Ve svých románech popisoval národní a sociální změny na Ostravsku v době industrializace. Začínal jako básník, tato počáteční tvorba je ovlivněna J. S. Macharem: V pozdějších sbírkách se jeho realismus zjemňuje a stává se melodičtější: Jeho prozaická tvorba je významnější než básnická a je i rozsáhlejší: Jako Václav Staněk vydal soubor črt a próz Poslední noc Jakuba Hrona a jiné povídky ; titulní črtu reeditoval roku 2020 Martin Jiroušek v antologii Fialoví ďábli. z původních tří pohádkových souborů vycházejí další výbory, například Dále napsal literárně-historické studie o P. Bezručovi, J. S. Macharovi, F. Sokolu-Tůmovi, atp. Vojtěch Martínek působil v řadě regionálních slezských periodik a tato jeho působnost byla rozsáhlá . Jeho význam spočívá též v uvádění mladých autorů ze Slezska do literatury, publikaci jejich raných prací a podpoře . Vojtěch Martínek byl autorem řady námětů televizních inscenací. Z nich nejznámější jsou televizní seriály na náměty románů :...

Terry Pratchett (56)

Sir Terence David John „Terry“ Pratchett, OBE byl anglický spisovatel věnující se převážně žánru fantasy. Je známý především svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek. Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham Davidovi a Eileen Pratchettovým. Absolvoval High Wycombe Technical High School , kde byl klíčovým členem debatní společnosti a psal příběhy do školního časopisu. Popisuje se vtipně jako „nepopsatelný student“ a v „Who's Who“ připisuje s nadsázkou své vzdělání Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním publikovaným dílem byla krátká povídka The Hades Business uveřejněná ve školním časopise, když mu bylo 13 let, a poté v časopise Science Fantasy v roce 1963, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller a byla publikována ve 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V roce 1968 se Pratchett oženil s Lyn Purves a v roce 1976 se manželům narodila dcera Rhianna Pratchett, která je dnes autorkou fantasy a novinářkou. V roce 1968, v době, kdy byl novinářem, byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství. Během rozhovoru se zmínil, že napsal knihu The Carpet People . Kniha vyšla s Prachettovými ilustracemi v roce 1971, byla slavnostně představena v oddělení koberců obchodního domu Heal's na Tottenham Court Road v Londýně a měla sice nemnoho, ale přesvědčivých recenzí. Následovaly sci-fi romány The Dark Side of the Sun a Strata . V roce 1980 se Pratchett stal tiskovým mluvčím ...

Stella Nangonová (40)

Narozena 31. 8. 1938 ve Frenštátě pod Radhoštěm, zemřela 8. 7. 2020 v Ostravě. Filoložka, anglistka, učebnice a didaktické materiály k výuce angličtiny.

Sigrid Undset (39)

Sigrid Undsetová byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1928. Sigrid Undsetová se narodila roku 1882 v Dánsku. Její matka byla Dánka a otec věhlasný norský archeolog Ingvald Undset . Otec probudil v Sigrid zájem o norskou historii a o četbu staroseverské literatury, zemřel však, když jí bylo dvanáct let. Sigridina matka pak zůstala sama se třemi dětmi a měla velké existenční problémy. Proto se Sigrid rozhodla vystudovat obchodní akademii a po ukončení studia pracovala několik let jako úřednice v kanceláři firmy Wisbeck, která v Norsku zastupovala známý koncern AEG. Roku 1907 publikovala Sigrid Undsetová své první dílo, realistický román ze současnosti Paní Marta Oulie, po kterém následovaly další tematicky podobné romány, novely a povídky , ve kterých jako jedna z prvních zachytila život současných žen a s tím související mezilidské a rodinné problémy. Undsetová se však nezabývala ani tak postavením ženy ve společnosti, jako spíše posláním ženy v manželství a rodině, které viděla v péči o rodinu a ve vytváření harmonického rodinného soužití. Podstatu rozporů mezi mužem a ženou viděla v přehnaných emancipačních snahách, které podrobovala kritickému rozboru a odmítala feminismus. Působivost jejích příběhů je založena na jemné psychologické kresbě ženských postav, které nejsou vždy úspěšné, ale znají i hořkost porážky a hluboké deprese. V roce 1909 získala Sigrid Undsetová státní stipendium a odjela nejprve do Německa a pak do Říma. Tam se seznámila s norským malířem Andersem Svarstadem, za kterého se roku 1912 provdala. Manželství se však rozpadlo , Undsetová se odstěho...

Lucy Maud Montgomery (42)

Lucy Maud Montgomery byla kanadská spisovatelka. Narodila se 30. 11. 1874 v Cliftonu na Ostrově prince Edwarda v Kanadě. Její rodiče byli Hugh John Montgomery a Clara Woolner Macneill. Když byly Lucy Maud necelé dva roky, zemřela její maminka na tuberkulózu a její otec se rozhodl, že se přestěhuje do západní Kanady, kde se později znovu oženil. Maud zůstala na farmě u svých prarodičů na ostrově prince Edvarda v Cavendishi. Coby jediné dítě v domě starých prarodičů hledala zábavu jak ve své fantazii a představivosti, tak i v knížkách a přírodě, ale především v psaní. V devíti letech začala psát poezii a vedla si deník. Ve školním roce 1893–1894 studovala na Prince of Wales College a získala učitelskou licenci. Když potom v roce 1898 učila na škole v Lower Bedeque, zemřel náhle její dědeček. Maud se hned vrátila do Cavendishe, aby se starala o svoji babičku, která by jinak jejich dům opustila. Nechtěla tam být sama. Zůstala v domě s babičkou celých 13 let, kromě několika měsíců v letech 1901–1902, kdy pracovala jako korektorka pro The Daily Echo v Halifaxu. Během pobytu v Cavendishi spisovatelka psala a tvořila. V roce 1905 napsala Maud svoji první knihu Anna ze Zeleného domu a poslala ji do mnoha vydavatelství. Když ji ale všude odmítli, uložila svůj rukopis do krabice a zapomněla na něj. Pak ho znovu našla v roce 1907 a to už měla větší štěstí. Našel se vydavatel, který se rozhodnul pro to, aby Anna Shirleyová spatřila světlo světa v knižní podobě. Tak se o rok později, 1908, i stalo. Když v roce 1911 zemřela Maud její babička, ona se vdala za reverenda Ewena Macdonalda, se kterým byla tajně zasnoubená od roku 1906. Přestěhovali se do Leaskdale , kde se později narodily jejich tři děti – Chester , Hugh a Stuart – a Maud tu napsala většinu svých knih. Po svatbě už nikdy na Ostrově prince Edwarda ne...

Jonathan Swift (46)

Jonathan Swift byl anglický spisovatel, satirik, pamfletista, básník a anglikánský kněz, autor fantastického cestopisu Gulliverovy cesty. Narodil se v Dublinu anglickým rodičům. Záhy přišel o oba rodiče a o výchovu se pak staral jeho strýc. Studoval na latinské škole v Kilkenny a v letech 1682–1686 absolvoval s ne příliš dobrým prospěchem dublinskou univerzitu Trinity College. Roku 1688 odjel do Londýna a stal se tajemníkem anglického státníka, whigistického politika, diplomata a učence sira Williama Templea, na jehož doporučení se dal vysvětit na kněze. Za svého dlouhého pobytu na Templeově venkovském sídle Moor Park získal značné vzdělání a politický rozhled, poznal řadu osobností a sám začal psát. Po Templeově smrti roku 1699 působil deset let jako farář v irském Laracoru u Dublinu. Roku 1702 získal na dublinské universitě Trinity College titul doktora teologie. Často také jezdil na delší pobyty do Londýna, kde se díky svým politickým pamfletům stal známou osobností. Kolem roku 1710 se rozešel s whigy, nedokázal u nich vzbudit zájem o problémy chudé irské církve. Přešel k toryům, jejichž představitelům prokazoval neocenitelné služby svými politickými brožurami, pamflety a články v časopise The Examiner, který nějaký čas vedl. Ale ani jejich podpora mu nepomohla získat stálé místo v Anglii, ani se nestal biskupem, jak očekával. Byl jen roku 1713 jmenován děkanem katedrály sv. Patrika v Dublinu a tam od roku 1714 prožil zbytek svého života. Od roku 1701 měl poměr s Ester Johnsonovou. Seznámil se s ní jako její učitel za svého působení u sira Templea a žila s ním v Irsku až do své smrti roku 1728 . Kromě ní se Swift ještě blízce stýkal s Ester Vanhomrighovou , jež se do něj vášnivě zamilovala, když mu bylo přes čtyřicet . I Vanessa šla za ní...

James Clavell (29)

James Dumaresq Clavell byl anglický a australský spisovatel, scenárista, filmový producent a režisér. Clavell se narodil v Sydney, Austrálii jako anglický občan a byl pokřtěn Charles Edmund DuMaresq de Clavelle. Jeho otec byl důstojníkem britského Královského námořnictva, a tak Clavell vyrůstal na mnoha různých místech Britského impéria. Po vypuknutí druhé světové války se Clavell v 16 letech přihlásil do britské armády a v řadách Královského dělostřelectva byl poslán do Malajsie bojovat proti Japoncům. Tam byl zraněn kulometnou palbou, zajat a poslán do japonského zajateckého tábora na ostrově Jáva. Později byl přemístěn do nechvalně proslulého vězení Changi v Singapuru. Stejně jako ostatní váleční zajatci i Clavell velmi trpěl špatným zacházením ze strany japonských stráží . Jeho zážitky ze zajateckého tábora se staly základem pro jeho první román Král Krysa . Je nutné podotknout, že Clavellova vlastní válečná zkušenost nijak záporně neovlivnila jeho vztah k japonské kultuře. Ve svém románu Šógun ji naopak líčí ve velmi příznivém světle. V roce 1946 byl Clavell povýšen do hodnosti kapitána, ale nehoda na motocyklu ukončila jeho vojenskou kariéru. Poté studoval v Anglii na univerzitě v Birminghamu, kde potkal April Strideovou, herečku, s kterou se v roce 1951 oženil. Díky své ženě se začal zajímat o svět filmu a v roce 1953 se i s rodinou přestěhoval do New Yorku, kde pracoval pro televizi a později do Hollywoodu. Tam nakonec uspěl jako scenárista s filmy Moucha a Watusi. Také spolunapsal klasický film Velký útěk . Od roku 1959 produkoval a režíroval i své vlastní filmy. V roce 1963 se stal naturalizovaným občanem Spojených států amerických. James Clavell zemřel v roce 1994 ve Švýcarsku na mozkovou mrtvici v době, kdy se léčil z rakoviny. Jeho dílo je velmi ovlivněno jeho pobytem v japonském zajateckém táboře, často využív...

Alena Doležalová (50)

Česká publicistka, autorka knih kuchařských receptů.

Alan Alexander Milne (35)

Alan Alexander Milne , byl anglický spisovatel a dramatik, proslulý především příběhy pro děti. Světovou proslulost získal zejména cyklem knih o Medvídkovi Pú . Jeho tvorba je však daleko rozsáhlejší a je určená rovněž dospělým. Vystudoval matematiku na univerzitě v Cambridge. Alan Alexander Milne se narodil v Kilburnu, Londýn. Jeho rodiči byli Skot Vince Milne a Sarah Marie Milne . Navštěvoval Henley House School, malou soukromou školu, kterou řídil jeho otec. Jedním z jeho učitelů byl i H. G. Wells, který zde učil v letech 1889–90. Dále navštěvoval Westminster School a Trinity College na Cambridgi, kde se zaměřil na matematiku. Během studia psal, spolu se svým bratrem Kennethem, své první články do studentského časopisu Granta. Jejich články byly podepisovány třemi písmeny - AKM. Články A. A. Milnea upoutaly pozornost britského humoristického magazínu Punch, kam Milne začal také přispívat. Po čase se zde stal asistentem editora. Během první světové války Milne narukoval do Britské armády a sloužil jako důstojník. Propuštěn byl 14. února 1919. Po válce napsal dílo odsuzující válku Peace with Honour . Během druhé světové války byl Milne jedním z nejprominentnějších kritiků anglického spisovatele P. G. Wodehouse. V roce 1913 se oženil s Dorothy „Daphne“ de Sélincourt. V roce 1920 se jim narodil jediný syn – Christopher Robin Milne. V roce 1952 měl A. A. Milne mozkovou mrtvici a po operaci mozku se z něj stal invalida. Zemřel v lednu 1956 ve věku 74 let. Po absolvování Cambridge v roce 1903 přispíval Milne do časopisu Punch svými humornými říkankami a rozmarnými eseji. Napsal také osmnáct her a tři romány včetně záhadného The Red House Mystery. Když se v roce 1920 narodil jeho syn, napsal Milne sbírku dětských básniček a říkanek When We Were Very Young, kterou ilustroval Ernest Howard Shepard , karikaturista pracujíc...

Václav Větvička (75)

Václav Větvička , ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK v Praze, je jedním z mála přírodovědných botanických popularizátorů. Ve svém oboru je fenoménem. Vystudoval v r. 1961 na PřF UK v Praze obor geobotanika . Vedle rozhlasové práce a odborné práce v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK se zajímá o výtvarné umění a výstavnictví. S Českým rozhlasem spolupracoval ještě za svého působení v Botanickém ústavu Akademie věd České republiky , v němž pracoval od roku 1963. V letech 1975-1992 vedl Pokusnou a aklimatizační stanici v Černolicích, v letech 1989-1992 byl vedoucím Průhonického parku. Publikoval řadu odborných a populárně-vědeckých prací, za něž mu byla v roce 2004 udělena Medaile Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Je autorem 13 odborných knižních publikací; záznamy jím moderovaných Dobrých jiter v programu ČRo 2 - Praha vyšly knižně pod názvy Moje květinová dobrá jitra a Moje vzpomínková dobrá jitra .

Marie Rottrová (27)

Marie Rottrová je známá česká zpěvačka, která je pro svůj osobitý soulový hlas a styl často označována jako "Lady Soul" české hudby. Narodila se 13. listopadu 1941 v Ostravě v Československu a svou hudební kariéru zahájila v 60. letech 20. století. Rottrová se zpočátku prosadila jako členka skupiny Flamingo, kterou vedl Petr Němec. Po odchodu z Flaminga na počátku 70. let se vydala na úspěšnou sólovou dráhu.

Juliette Benzoni (47)

Juliette Benzoni se narodila v roce 1920 v Paříži a vyrostla v Saint-Germain-des-Prés, v domě, kde bydlel Prosper Mérimée, Jean-Baptiste Corot a André-Marie Ampère. Zemřela 7. 2. 2016. Její postgraduální studium v Katolickém institutu v Paříži přerušila druhé světová válka, během které se provdala za Maurice Welshe, a přestěhovala se s ním do Dijonu. Během tohoto období studovala historii Burgundska, kdy načerpané znalosti uplatnila o několik let později při psaní série Catherine. V 1950, už coby vdova, opustila Francii a usadila se v Maroku, kde získala práci v reklamní agentuře. Tam se setkala se svým druhým manželem, kapitánem Benzonim, kterého si vzala v 1953, jen pár týdnů před jeho odjezdem do Indočíny. Zatímco její manžel odjel do Hue, Juliette se vrátila do Francie, kde pracovala jako novinářka pro časopis Journal du Dimanche. Proslavila se jako autorka četných románů s náměty čerpanými z francouzské historie.

Josef Jonas (28)

Je jedním z našich nejpopulárnějších autorů a zároveň vyhledávaným praktikem celostní medicíny. Svůj věhlas získal především díky své průkopnické knize "Křížovka života" a volnému cyklu pokračování s názvem "Tajenky života". V rámci svých publikačních aktivit je také jedním z hlavních spolupracovníků a zároveň předním expertem "Encyklopedie praktického přírodního léčení" a "Rad měsíce" v měsíčníku REGENERACE, časopisu pro zdravý životní styl, který integruje poznatky tzv. západní i alternativní medicíny.

Jiří Švejda (30)

Jiří Švejda je český spisovatel a filmový scenárista, počátkem 90. let levicový politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Pochází z rodiny dělníka, oba jeho rodiče byli zaměstnáni v Chemických závodech ČSSP v Litvínově. Po absolutoriu na chemické průmyslovce studoval nejprve dva roky na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, toto studium však nedokončil. Pracoval v Chemických závodech Litvínov. V roce 1975 jako provozní mistr v litvínovské chemičce napsal první román Havárie. Po jeho úspěšném přijetí a vysokém honoráři se stal profesionálním spisovatelem. Jeho romány Koncert a Požáry a spáleniště zfilmovalo filmové studio Barrandov. Romány Havárie, Hořké dny, Pán na inzerát a Okamžiky ztráty natočila Československá televize. Podle knihy Druhý dech spisovatele Václava Duška napsal scénař k filmu Křehké vztahy režiséra Juraje Herze. Při zaměstnání v letech 1975 až 1981 vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Oženil se, a s manželkou Zdeňkou mají tři děti. V letech 1981 až 1985 působil jako vedoucí dramaturg skupiny Tvůrčí mládí ve Filmovém studiu Barrandov a v letech 1985 až 1990 byl ředitelem Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem. V roce 1990 se stal ředitelem soukromého nakladatelství Dialog v Litvínově. Ve věku 38 let vstoupil do KSČ. Politicky se angažoval i po sametové revoluci. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za KSČM, respektive za koalici Levý blok, do Sněmovny lidu Federálního shromáždění . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Pak už politicky aktivní nebyl. Jeho dílo lze označit za levicově orientovanou společenskou prózu, jež byla zejména v prvopočátcích ovlivněna tvorbou jiného severočeského spisovatele Vladimíra Párala....

Jarmila Janešová (51)

Narozena 22.11.1924 v Praze. PhDr., CSc., filoložka, autorka učebnic a konverzačních příruček francouzštiny a italštiny, angličtiny,též překladatelka z těchto jazyků.

Dorothy L Sayers (34)

Dorothy Leigh Sayersová byla anglická spisovatelka a překladatelka známá nejprve svými detektivními příběhy, poté i dramaty s náboženskou tématikou a eseji na téma křesťanství. Život Narodila se v Oxfordu v rodině duchovního anglikánské církve, který patřil ke směru high church . Rodina se přestěhovala do Bluntishamu v Cambridgeshire na východě Anglie. Do Oxfordu se vrátila v roce 1912, aby studovala na Somerville College Oxfordské univerzity, získala stipendium na obor moderní jazyky, hlavní obor francouzský jazyk. Než mohla složit závěrečné zkoušky z hlavního předmětu, musela projít zkouškou z latiny a řečtiny a dalšího předmětu, jenž prokázal její znalost Nového zákona . Rovněž složila písemnou a ústní zkoušku z německého jazyka. Vstoupila do univerzitního Bachova sboru, kde zpívala altový part. V roce 1915 ukončila studium s vyznamenáním, ale titul B.A. a M.A. Oxon jí byl univerzitou přiznán a slavnostně předán až v roce 1920, kdy teprve univerzita začala přiznávat tituly i ženám. Poté působila krátce jako učitelka francouzštiny a němčiny ve francouzském Hullu. K práci učitelky se ale necítila povolaná, a proto se roku 1917 vrátila do Oxfordu. Pracovala jako praktikantka v nakladatelství Blackwell a ve volném čase se intenzivně věnovala kulturnímu životu . Protože v nakladatelství nemohla plně uplatnit své prvotřídní vzdělání ani talent, odešla opět do Francie, tentokrát jako sekretářka na soukromé škole Ecole des Roches. I když vyučovala minimálně, do značné míry zodpovídala za běh školy, protože její nadřízený, o rok mladší Eric Whelpton, trpěl následky válečného zranění. Kvůli finančním potížím, ve kterých se škola ocitla, a také proto, aby konečně našla prác...

Bruno Traven (41)

Věra Martinková (58)

* 15.5.1948 Vysoké Mýto - grafička, malířka, nakladatelka, pedagožka. Pod pseudonymem Veronika Műllerová píše detektivní příběhy. Majitelka a šéfredaktorka nakladatelství. Učila na středních a vysokých školách, pracovala na pedagogických projektech. V současnosti majitelkou a šéfredaktorkou nakladatelství ALFA-OMEGA v Dobřejovicích, kde také žije. Autorka a spoluautorka učebnic českého jazyka a literatury, také receptů zdravé výživy.

V. V Štech (58)

Byl synem spisovatele a dramatika Václava Štecha. Po maturitě na pražském gymnáziu studoval v letech 1904–1910 dějiny umění , historii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studia ukončil obhajobou rigorózní práce roku 1910. Roku 1912 pokračoval ve studiu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Sorbonně v Paříži. Od roku 1904 byl členem Klubu Za starou Prahu. V letech 1910–1918 byl odborným asistentem ředitele Muzea hlavního města Prahy. Roku 1918 byl členem čs. delegace na mírové konferenci v Paříži a pak do roku 1924 působil jako ministerský tajemník na Ministerstvu školství a národní osvěty v referátu péče o současné umění. V letech 1916–1924 byl také redaktorem edice Umělecké památky nakladatelství F. Topič. V letech 1924–1930 přednášel nauku o slohu na uměleckoprůmyslové škole v Praze, roku 1927 se habilitoval jako docent. Od roku 1930 do roku 1939 působil jako mimořádný profesor dějin umění AVU. V letech 1931–1934 byl redaktorem edice Umění v obrazech. Na počátku války byl zatčen a do roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Od roku 1945 byl řádným profesorem dějin umění na AVU v Praze a profesorem ČVUT. Spolupracoval s Českým rozhlasem od počátku jeho vysílání a připravoval populárně naučné programy v Československé televizi .

Slavomír Ravik (42)

Slavomír Pejčoch, píšící pod pseudonymem Slavomír Ravik , byl český spisovatel a historik. Narodil se v malé obci na Vysočině, vystudoval Obchodní akademii ve Znojmě a pak moderní historii na Filozofické fakultě UK. Na College of Arts bagdádské univerzity studoval arabštinu a pak v Československu pracoval jako novinář. V roce 1968 byl tiskovým tajemníkem reformních ministrů Václava Valeše a Oty Šika. Od 70. let byl nucen pracovat v podniku Meta. Po roce 1989 pracoval pro vládu a byl konzultantem NATO v oblasti médií. Po řadu let byl poradcem Miloše Zemana a autorem nesčetných kritických analýz, zčásti vydaných tiskem. Zemřel roku 2020 v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jeho synem byl historik Ivo Pejčoch. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slavomír Pejčoch na slovenské Wikipedii.

Rudolf Steiner (77)

Rudolf Steiner – 30. března 1925, Dornach u Basileje, Švýcarsko) byl rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik. Byl zakladatelem antroposofie, waldorfského školství, biodynamického zemědělství, antroposofického lékařství a nové umělecké formy – eurytmie. Rudolf Steiner se narodil jako syn železničního úředníka, dostalo se mu římskokatolického křtu a jako chlapec ministroval v katolickém kostele v Neudörflu. Od 11 let studoval na vídeňském reálném gymnáziu ve Wiener Neustadtu, kde v roce 1879 maturoval. Zajímala ho hlavně matematika a deskriptivní geometrie, soukromě studoval latinu a řečtinu a četl Kanta. Roku 1879 se zapsal na Vysoké učení technické ve Vídni s úmyslem stát se inženýrem. Již v osmi letech se u něho, podle jeho slov, objevily jasnovidné schopnosti. Tím se mu prý otevřela možnost "žít od toho okamžiku s duchovními bytostmi přírody". Na cestách do Vídně se seznámil s Felixem Koguzkim, formálně nevzdělaným, ale duchovně založeným bylinkářem, který Steinerovi ukázal "instinktivní vědění pravěku". Také se tehdy setkal s osobou, jejíž jméno nikdy nezveřejnil, nazýval ji Mistr, a ten Steinera zasvěcoval do spirituálního obrazu světa. Zároveň ho tento Mistr přivedl na myšlenku prosadit tento způsob nazírání na svět v západním světě. Ve Vídni docházel mezi umělce a vzdělance a diskutoval zde s představiteli kultivovaného katolicismu o reinkarnaci a christologii. S argumentací katolických teologů byl nespokojen, nesouhlasil s jejich popíráním možnosti reinkarnace. Jeho učitel, literární historik Karl Julius Schröer ho seznámil s pracemi Johanna Wolfganga von Goetha a Steiner se podílel na vydávání jeho spisů. Goethe zavedl do botaniky pojem metamorfóza. Vysvětloval tímto pojmem skutečnost, že v přírodě se vše živé vyvíjí, nic nezůstává tak jak to Bůh kdysi stvořil. Nevědomky na tuto ideu navazoval svou prací Charles Darwin. Profesor Schröer dopo...

Richard Halliburton (18)

Richard Halliburton byl americký cestovatel, dobrodruh, publicista a spisovatel, autor cestopisů. Studoval na univerzitě v Princetonu, kde složil roku 1922 bakalářské zkoušky. Pak se ale nechal najmout jako námořník na dobytčí loď plující do Evropy a od té doby se až do svého zmizení v roce 1939 prakticky neustále toulal po celém světě, až se nakonec zcela ztratil beze stop. Cestoval po nejméně přístupných koutech světa a zkoušel po významných historických osobnostech opakovat jejich činy . Všechny své prožitky popsal ve svých velmi úspěšných cestopisech a dnes je považován za klasika amerického cestopisného žánru. Jeho příběhy jsou napsány s hlubokým smyslem pro krásu a poezii a s notnou dávkou humoru. Poslední radiotelegrafická zpráva od něj byl zachycena 24. března 1939 během jeho cesty čínskou džunkou Sea Dragon přes Tichý oceán z Hongkongu do San Franciska. Loď ani jeho tělo nebyly nikdy nalezeny. Halliburton má náhrobní kámen na hřbitově Forest Hills při rodinné hrobce .

Prague Chamber Orchestra (43)

Prague Chamber Orchestra je renomované české hudební těleso, které je známé svou výjimečnou muzikálností a všestranností. Orchestr byl založen v roce 1951 a vybudoval si pověst díky svému osobitému přístupu k interpretaci, kdy často hraje bez dirigenta, což vyžaduje mimořádnou míru soudržnosti a vzájemného porozumění mezi jeho členy. Repertoár souboru sahá od baroka až po současnou hudbu a je oceňován za interpretaci děl skladatelů, jako jsou Mozart, Haydn a Dvořák.

P. D James (36)

Phyllis Dorothy James, baronka z Holland Parku, OBE , známá jako P. D. Jamesová, byla anglická spisovatelka detektivních příběhů a doživotní členka britské Sněmovny lordů za Konzervativní stranu. Proslavila se hlavně díky detektivním románům s postavou detektiva a básníka Adama Dalglieshe. Narodila se v Oxfordu v rodině daňového inspektora Sidneyho Jamese. Navštěvovala školu v Ludlow a později střední dívčí školu v Cambridgi. Po střední škole začala v Cambridgi pracovat na daňovém úřadě a poté v divadle. Tam se také seznámila se svým budoucím manželem, Connorem Bantry Whitem, se kterým má dvě dcery. Jejich manželství bylo poznamenáno tím, že se u Connora Whita po návratu z války rozvinula psychická porucha a většinu života musel strávit v psychiatrických ústavech. Jamesová rodinu finančně podporovala tím, že pracovala jako úřednice, např. na ředitelství nemocnic. Po smrti svého manžela v roce 1964 začala pracovat na kriminalistickém oddělení ministerstva vnitra, kde zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1979. Začala psát v polovině 50. let. První detektivní romány P.D. Jamesové se často odehrávají v prostředí britských státních institucí, jakými jsou zdravotnické a kriminalistické ústavy, jejichž prostředí Jamesová díky své práci dobře znala. Její pozdější romány se většinou odehrávají v uzavřených komunitách, např. v nakladatelství, teologické koleji, na ostrově nebo na soukromé klinice. Typickým znakem všech jejích detektivních románů je komplexní příběh, propracované postavy a posun od čistě detektivního románu k obecné fikci s realistickými prvky. Jamesová se nesoustředí jen na zápletku a odhalení zločince, ale klade důraz na charakteristiku postav, prostředí a na ničivé následky zločinu a jeho vliv na životy všech zúčastněných. Nejznámější část díla P.D. Jamesové tvoří série knih, jejichž hlavním hrdinou je Adam Dalgliesh. V dalších dvou románech je hlavní postavou majitelka detektivní kanceláře Cordelia Gr...

Michael Palmer (38)

Michael Stephen Palmer, M.D. , lékař a autor thrillerů z lékařského prostředí pracoval jako internista v nemocnicí Boston City a Massachusetts General, 20 let působil na plný uvazek na odděleních pohotovosti a věnoval se léčbě alhoholové a drogové závislosti. Byl dvakrát ženatý a dvakrát rozvedený, měl tři děti. Jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků.

Josef Nesvadba (33)

Josef Nesvadba byl český lékař a spisovatel. V období socialismu byl spolu s Ludvíkem Součkem nejvýznamnějším českým představitelem žánru vědeckofantastické literatury . Jeho tvorba pokračovala dále i po sametové revoluci v roce 1989. Narodil se do učitelské rodiny, otec byl profesorem na obchodní škole a také matka byla učitelkou. Studia začal na anglickém gymnáziu, z něhož v roce 1941 přešel na gymnázium české. Jako mnoha jiným, i Nesvadbovi zkomplikovala studia na gymnáziu nacistická okupace, maturovat mohl až po válce v roce 1945. Od 19 let využil znalost angličtiny, začal s prvními překlady. V letech 1945–1950 absolvoval lékařskou fakultu v Praze, obor psychiatrie – vedle své literární práce byl i významných psychiatrem a patřil k průkopníkům skupinové psychoterapie v Česku. Právě během studia poznal i Ludvíka Součka a oba tvůrci sci-fi se spřátelili. V letech 1949–1950 byl scenáristou v Československém státním filmu. V roce 1950 nastoupil do interny nemocnice v Teplicích, kde pracoval do roku 1952. Pak působil jako vojenský lékař u letectva a v Armádním uměleckém souboru. Od roku 1956 až do odchodu do důchodu v roce 1992 pracoval jako psychoterapeut na psychiatrickém oddělení Fakultní polikliniky v Praze. Byl evidován také jako agent StB pod krycím jménem Autor. Kromě překladů z angličtiny psal převážně divadelní hry a povídky - několik jeho povídek bylo i zfilmováno, například Blbec z Xeenemünde a Tarzanova smrt. Mnoho svých prací uveřejnil v řadě časopisů . Spolupracoval na celé řadě filmů a televizních a rozhlasových seriálů . Během života hodně cestoval, Asie , dva roky strávil v USA. V roce 1983 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Byl předsedou Sekce pro vědeckofantastickou literaturu při Svazu spisovatelů. Zastupoval Československo na několika SF kong...

Jiří Felix (44)

Dr. Jiří Felix, známý český zoolog a popularizátor přírodních věd, jehož život byl neodmyslitelně spjat s pražskou zoologickou zahradou. Narodil se 22. února 1929 ve Velké Chuchli. Po maturitě na reálném gymnáziu se přihlásil ke studiu zoologie na přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde v roce 1953 ukončil studium. Téhož roku nastoupil do pražské zoologické zahrady. Patřil ke generaci zoologů, která počátkem 50. let minulého století zahájila realizaci nové etapy pražské zoologické zahrady založenou na chovatelské a odborné úrovni. V zoologické zahradě vystřídal řadu různých funkcí od provozního zoologa, přes osvětáře až po zoologického náměstka. V době od 25. ledna do 15. června 1990 vykonával funkci zastupujícího ředitele a díky jeho přirozené autoritě a schopnosti posuzovat věci s realistickým nadhledem překonala pražská zoologická zahrada toto složité období bez problémů. Do důchodu odešel definitivně v roce 2004. Jiří Felix byl vynikajícím popularizátorem a autorem mnoha zajímavých přírodovědných knih pro děti mládež, např. Do zoo zadními vrátky, Příběhy z pražského zoa nebo Všední den v pražské zoo. Zvláštní zmínky si zaslouží jeho encyklopedická činnost v nakladatelství Artia, jednotlivé tituly o evropské i světové fauně se dočkaly vydání v mnoha světových jazycích. Dr. Jiří Felix zemřel v Praze v neděli 3. srpna 2008. Ing. Vít Kahle Tiskový mluvčí Zoo Praha

Jeffrey Archer (46)

Známý britský autor Jeffrey Archer, celým jménem Jeffrey Howard Archer, Baron Archer of Weston-super-Mare, se narodil 15. dubna 1940, v mládí dosáhl řady sportovních úspěchů, jako sprinter patřil ke světové špičce a reprezentoval Velkou Británii na mezinárodních závodech. Vysokoškolské vzdělání dokončil v Oxfordu. Už v roce 1969 se stal nejmladším členem Sněmovny reprezentantů. Zde působil do roku 1974. Později jako člen Sněmovny lordů upadl v nemilost, a dokonce byl v roce 2001 odsouzen do vězení za křivou přísahu. Archerovy privátní osudy jsou stejně vzrušující jako jeho barvité bestsellery, jeho život vypadá jako vystřižený z románů. Napsal jich dosud přes třicet. Jeffrey Archer je ženatý, je otcem dvou dětí, s rodinou střídavě žije v Cambridgi a v Londýně.

Jaromír Neumann (41)

Jaromír Neumann byl český historik umění a pedagog, specializující se převážně na barokní umění, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka, docenta Jana Květa a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. Do roku 1970 a externě také později přednášel na FF UK dějiny umění. Jeho manželka byla redaktorkou nakladatelství Odeon. V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Po únoru 1948 se projevoval jako militantní marxista a zničil kariéru dvou prominentních historiků umění. Prof. Václav Mencl musel odejít z Prahy a ztratil na deset let možnost přednášet na Univerzitě, prof. Josefu Cibulkovi na údajný Neumannův podnět odebrali profesuru, musel odejít ze všech vědeckých a pedagogických funkcí a zprvu nedostal ani důchod. V padesátých letech Neumann zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. Později své marxistické postoje značně zmírnil. Velké uznání i mezinárodní ohlas získal svými objevy zapomenutých děl velikánů evropské malby v obrazárně Pražského hradu v šedesátých letech. Práce o těchto objevech publikoval i v zahraničí. V období tzv. pražského jara zastával reformní kurs a začal pohlížet na své minulé postoje kriticky, za což byl v průběhu normalizace postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce , ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. , Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovník pražské Národní galerie. Pro zahraniční cesty podepsal pod nátlakem StB spolupráci pod reg. číslem 20795 a kr...

Charles Baudelaire (46)

Charles Pierre Baudelaire byl francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků. Jeho básnické dílo mělo zásadní vliv na rozvoj moderní poezie a inspirovalo mnoho dalších básníků . Byl také uznávaným literárním a uměleckým kritikem. Narodil se 9. dubna 1821 v Paříži. Matce Caroline bylo 27 let, otec Joseph-François měl 62 let a bylo to jeho druhé manželství. Charles měl nevlastního bratra Clauda Alphonse, který byl o šestnáct let starší. Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Matka, kterou velmi miloval, se po dvou letech znovu provdala za důstojníka Jacquese Aupicka. V roce 1832 se přestěhovali do Lyonu, kam byl otčím převelen. Charles byl zapsán jako interní žák do Královské koleje . Odloučení od matky nesl velmi těžce. Často psal nevlastnímu bratrovi, který se po dokončení studia práv oženil a stal se soudcem. Po počátečních neúspěších se Charlesovy studijní výsledky zlepšily. Byl mimořádně nadaný, ale jeho roztěkaná povaha a neschopnost se soustředit mu bránily udržet se mezi premianty a zavděčit se tak své matce. V lednu 1836 se rodina vrátila do Paříže. Charlese zapsali na lyceum Ludvíka Velikého. Kvůli rodičům se snažil uspět ve studiu, vynikal v latině a řečtině. Začal psát své první verše, které mu daly nový smysl života. V posledním ročníku byl vyloučen, když odmítl vydat učiteli lístek se vzkazem od spolužáka. V srpnu 1839 jako externí student složil maturitu na lyceu svatého Ludvíka. Ve stejný den byl jeho nevlastní otec povýšen na brigádního generála. Charles Baudelaire se chtěl stát básníkem. To se nelíbilo nevlastnímu otci, který z něho chtěl mít vojáka nebo diplomata. Na radu bratra Alphonse se zapsal na právnickou fakultu. Studium ho však nebavilo. Vedl bouřlivý život, stýkal se s pařížskou bohémou v latinské čtvrti. Utrácel peníze z kapesného od rodičů a dělal dl...

Tom Clancy (49)

Thomas Leo Clancy Jr. byl americký spisovatel známý jako Tom Clancy. Nejznámější tvorbou jsou jeho fiktivní válečné knihy založené na popisu současných vojenských technologií. Vystudoval Loyola High School a Loyola College . Byl dvakrát ženatý a měl 5 dětí. Žil v Prince Fredericku ve státě Maryland. Zemřel v nemocnici v Baltimoru v noci z 1. na 2. října 2013. Také byly podle jeho knih vytvořeny počítačové hry . Dokonce byl vytvořen seriál Jack Ryan a film Jack Ryan.

Petr Dvořáček (48)

Narozen 15. 5. 1969 v Boskovicích. Historik, pedagog, práce z novodobé historie.

Josef Hais Týnecký (51)

Josef Hais Týnecký, byl český spisovatel a novinář. Josef Hais byl syn řezníka v Klatovech Jaroslava Haise a Gabriely, rozené Tiché. Matka pocházela z Týnce. U babičky v Týnci také od roku 1888, po rozchodu rodičů, vyrůstal . Studium na reálném gymnáziu v Plzni nedokončil; od roku pracoval v knihkupectví a v roce 1905 se přestěhoval do Prahy. V Praze se živil jako novinář, v letech 1924-1945 byl redaktorem Národní politiky. V roce 1919 vystoupil z církve; některá jeho díla bývala označována jako protikatolická. V roce 1919 se též oženil . V letech 1920-1927 se angažoval ve Spolku českých spisovatelů belletristů Máj, kde byl členem výboru. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů hájících české nacionalistické studenty. Po 2. světové válce se již jeho příspěvky do denního tisku neobjevují, vycházejí však stále jeho knihy, ať už nové nebo reedice. Zemřel v Praze, je pohřben na pražském Vyšehradském hřbitově. Josef Hais Týnecký byl neobyčejně plodný prozaik. Databáze Národní knihovny ČR uvádí 179 jeho děl vydaných tiskem . K tomu je třeba připočíst stovky drobných příspěvků do denního tisku. Jeho básně z mládí jsou okrajové. Níže jsou uvedeny důležitější příklady jeho prozaické činnosti. Již při pobytu v Plzni přispíval regionálního tisku - do Plzeňských listů a Našich snah. V Praze, před dlouhodobým zaměstnáním v Národní politice, byl redaktorem např. Hlasu národa . Do časopisů přispíval svými povídkami. Pravidelně uveřejňoval sloupky na nejrůznější témata v Národní politice. Zde také řídil beletristickou část nedělní přílohy. Za druhé světové války používal pseudonym Tomáš Tichý a zkratku TT. Hry Josefa Haise Týneckého měly v repertoáru především soubory ochotnické, ale i profesionální (Akro...

John Soars (50)

Narozen 17.9.1961. Učebnice angličtiny.

Jean Plaidy (47)

Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.

Ivan Mládek (20)

Ivan Mládek je český hráč na banjo a kazoo, zpěvák, bavič, textař, skladatel, komik, kreslíř, humorista a autor deskových her. Narodil se roku 1942 v Praze. Vyrůstal v úřednické rodině v Holešovicích. Jeho otec Bohuslav Mládek byl právníkem. Ivan Mládek absolvoval střední průmyslovou školu strojní a poté Vysokou školu ekonomickou. Na VŠE byl mimo jiné i spolužákem Václava Klause. Od roku 1966 veřejně vystupoval s různými soubory z oblasti jazzu a country music . Na přelomu let 1967-68 byl ve Francii, kde se živil hraním na banjo a balalajku v ruských kabaretech. Po půl roce se vrátil do Československa a od počátku 70. let 20. století vystupoval s vlastní kapelou Banjo Band, kde hraje na tenorové banjo a zpívá. Je autorem více než 400 písní, píše humoristické povídky, recesistické pohádky a scénáře, kreslí humorné obrazy a vtipy. Televizním divákům je znám jako moderátor a spoluautor zábavných pořadů Čundrcountry show a Country estráda. Televizní stanice TV Barrandov vysílala jeho sitcomy Cyranův ostrov, Cyranův poloostrov a Noha 22. Před parlamentními volbami ČR v roce 2013 veřejně podpořil Stranu svobodných občanů, podle něj je to vhodná alternativa pro zklamané pravicové voliče. Dlouhodobě se také netají svým monarchistickým smýšlením, které formuloval mimo jiné ve své glose Díky bezvládí blíže k monarchii pro internetové noviny Neviditelný pes roku 2007. V rozhovoru ke 100. výročí vzniku republiky v roce 2018 uvedl, že rozpad Rakouska-Uherska a zánik monarchie byla chyba a vznik československé republiky byl spíše v zájmu vítězných mocností než československého lidu, neboť za císaře Karla I. spěla monarchie k federalizaci a větší svobodě. Poprvé se oženil v roce 1969 s Evou Mládkovou, se kterou má syna Štěpána , který je advokátem. Některé z písní Ivana Mládka se staly velmi známými a populárními, a to i v blízkém zahraničí. Mezi jeho známé hity patří ...

František Nechvátal (57)

František Nechvátal – 10. září 1983, Tanvald) byl český básník a překladatel, autor nejprve nábožensky meditativní a později i socialisticky orientované lyriky a básní, opěvujících smyslový život a rodnou zemi. Narodil se v rodině sezónního dělníka. Roku 1924 maturoval na učitelském ústavu v Olomouci a pak vstoupil do Československé církve. Studium na Husově evangelické fakultě z finančních důvodů nedokončil a od roku 1926 učil náboženství na různých obecných a měšťanských školách. Za svého působeni v Prostějově v letech 1929–1935 se seznámil s Bedřichem Václavkem, který jej výrazně názorově ovlivnil a přivedl jej k levicovému smýšlení. Společně s ním patřil mezi zakladatele skupiny Blok, která usilovala o socialistický realismus a za druhé světové války s ním spolupracoval v odboji. Za svého působení v Praze v letech V letech 1935–1945 se definitivně rozešel s křesťanstvím a roku 1945 se stal členem KSČ. Pracoval na ministerstvu informací a osvěty jako referent odboru pro kulturní styky se zahraničím, v letech 1948–1953 působil jako kulturní přidělenec ve Varšavě a v letech 1959–1962 v Sofii. Mezitím byl v letech 1954–1958 redaktorem literárního měsíčníku Nový život. Pak byl až do svého odchodu do důchodu roku 1965 zaměstnán v Památníku národního písemnictví. Jeho básnické dílo je značně rozsáhlé a námětově různorodé. Ve svém knižním debutu, sbírce básní s náboženskými motivy Vichřice , vycházel z mysticizmu Otokara Březiny, ale již jeho druhá sbírka Slunovrat obsahuje touhu po sociální spravedlnosti, která ve sbírce Oheň a meč vyústila až v neurčité revoluční sny. Sbírka Vedro na paletě vychází formálně z poetismu Vítězslava Nezvala. Za druhé světové války našel inspiraci v rodné Moravě a v národní písni, využíval opět náboženské symboly a převládaly u něho pesimistické nálady. Brzy po válce a v následných letech se jeho poezie dočasně obrátila k socialistickému optimismu. Báseň...

Barbra Streisand (26)

Barbra Streisand je kultovní americká zpěvačka, herečka a režisérka, jejíž kariéra trvá již více než šest desetiletí. Dosáhla obrovských úspěchů v mnoha oblastech zábavy a jako jedna z mála umělců získala ceny Emmy, Grammy, Oscar a Tony . Hudební kariéra Streisandové se vyznačuje pozoruhodným hlasovým rozsahem a emotivním projevem, který má ohlas u posluchačů po celém světě. V šedesátých letech debutovala na Broadwayi a rychle se proměnila v nahrávací umělkyni, která v roce 1963 vydala své první album "The Barbra Streisand Album", jež získalo dvě ceny Grammy.